Story
Kdo jsme?
Jsme Bára a Kuba, Češi, kteří se rozhodli žít v rakouských Alpách.
Když jsme přišli do Korutan, všechno jsme si objevovali sami. Apartmán po apartmánu, vesničku po vesničce, stezku po stezce. Nehledali jsme luxusní hotely, ale místa, která mají duši. Postupně jsme si poskládali vlastní mapu kousků, které nám přirostly k srdci – a právě ty vám dnes nabízíme.
Proč hledat ubytování s námi?
Czech In Alps není jen katalog ubytování. Je to sbírka příběhů, zážitků a doporučení od lidí, kteří tu opravdu žijí. Protože když vás k pobytu zve někdo, kdo má za oknem Alpy každý den, dostanete mnohem víc než jen klíče od apartmánu.
Ukážeme vám Alpy tak, jak je známe my – kousek hor, ve kterých stále ještě najdete stezky, o kterých ví jen pár místních, a místa s netknutou přírodou a naprostým klidem. Díky tomu jsou i zdejší obyvatelé vřelí a přivítají vás vždy s úsměvem. Chceme, aby se každý cítil jako doma, a zároveň zažil dobrodružství, kvůli kterému se sem bude chtít vracet.
A naše superschopnost?
Jako pár jsme naprosté protiklady úplně ve všem. Takže pokud vám jeden z nás vůbec nerozumí, zaručeně vám bude umět poradit ten druhý.
Kuba
33 let, korporátní přeborník z farmacie a bývalý Pražák, který jednoho dne řekl: „Dost bylo schůzek, chci hory.“
A protože s Petřínem, ani výhledem na vrcholky Krušných hor přes smog rodného Ústí, se nehodlal spokojit, rozhodli se s Bárou pro stěhování rovnou do rakouského Mölltalu.
Dnes místo pracovních porad plánuje výstupy a hledá nové cesty v horách. Aspiruje na kariéru rekreačního vytrvalostního běžce, ale zatím ho z toho spíš vytrvale bolí nohy. Miluje rakouskou pünktlichkeit a skutečnost, že se tu všichni navzájem zdraví. Dokonce i s ním, přestože jeho němčina pořád občas zní jako Google Translate v pátek odpoledne.
Bára
30 let, studovaná zdravotnice z Plzně, kterou nejdřív kariéra v cestovní medicíně zavála do Prahy – což v jejím případě znamenalo radit lidem, jak se neotrávit v exotických destinacích.
Horský vzduch ji omámil na první nádech, takže má dnes místo výhledu na projíždějící tramvaje za oknem panorama, co se nikdy neomrzí – a občas i košík s hausgemachte chlebem a marmeládou. Wunderbar!
Místní hidden gems zná jako vlastní boty, ale operace kolen a ramene ji naučily, že někdy je lepší být v base campu než na vrcholu. O to raději o těch zážitcích píše a svým neomylným radarem vyhledává kontakty s lidmi, kteří mají hory v srdci stejně jako ona.
Jak to všechno začalo?
Na začátku byla turistická dovolená v Rakousku
a Slovinsku – první společná mise Kuby a Báry. Projížděli údolím posetým malými dřevěnými domky (nejspíš seníky, ale kdo by to v tom romantickém opojení řešil) a oba zároveň prohodili: „Tady bychom chtěli jednou žít.“ Standardní věta každého turisty, kterou obvykle zapomene dřív, než dopije pochybnou kávu na další benzínce.
Střih, o pár měsíců později na pizze v Praze.
Lehká deprese po dalším návratu z hor, pondělí za dveřmi, třetí sklenička vína a Bára vytahuje diář: „Co když se tam prostě odstěhujeme?“
Ještě ten večer přistála v mailu zpráva snad každému českému ubytovateli v Rakousku. Ano, právě českému, protože německy neuměli ani slovo. Věřte, že díky tomu budou navždycky chápat, jak se cítíte, když se marně snažíte vysvětlit číšníkovi, že jste nechtěli tatarku na schnitzel.
Co se dělo potom?
O pár dní později padla volba na Flattach v údolí pod Mölltalským ledovcem. Skoro náhodou, skoro osudem.
Druhý střih.
Bára, Kuba, dva nacpané kufry a velký mix naděje, vzrušení i zdravého zděšení přijíždějí na místo. A ještě než je stačí přivítat místní, vítají je malé dřevěné seníky na mölltalských loukách…
V horách jako doma
Czech in Alps není anonymní katalog. Místa, která vám doporučujeme, známe, s jejich majiteli se potkáváme a většinu z nich máme doslova pár minut od domu. Když si nebudete vědět rady s výběrem, výletem nebo třeba tím, kam zajít na dobrou večeři, napište nám. Neodpoví vám call centrum. Odpovíme vám my.